U maturitní slohové práce si vybíráte ze šesti témat a musíte napsat minimálně 250 slov (25 až 30 řádků). Je dobré mít předem určené slohové útvary, které vám sedí. Za odevzdání práce s nesprávně napsaným slohovým útvarem budete hodnoceni známkou nedostatečnou. Pojďme si proto připomenout, jak se píší slohové útvary, které se u maturity mohou vyskytnout.
Chceš vidět, jak to vypadá v praxi?
V EXTRA členství najdeš kompletní vzorové slohové práce (vypravování, úvaha, výklad, charakteristika, líčení, fejeton) s komentářem, co je na nich konkrétně dobře.
Jak napsat vypravování?
Vypravování je o něčem, co se stalo.
Subjektivní – nejlepší je ich-forma (možná je i er-forma případně du-forma).
Musí obsahovat přímé řeči.
Bez nespisovných výrazů (kromě přímé řeči).
Struktura:
Úvod (expozice)
Uvedení do vyprávění, je třeba nastínit děj, představit postavy ve vyprávění a místo, kde se příběh odehrává.
Zápletka (kolize)
Část vašeho vyprávění, kde se něco začíná dít.
Vyvrcholení (krize)
Něco, co dosavadní děj nějakým způsobem nabourá.
Zvrat (peripetie)
Musí se děj nabourat ještě víc (stane něco, co nečekáme).
Rozuzlení a závěr vypravování
Konec vyprávění.
Text je vhodně členěný a organizovaný – obsahuje několik odstavců a v každém odstavci se odehrává jedna uzavřená myšlenka.
Je nutné dodržet vybraný čas (může být porušen pouze při napjatých situacích, kdy je možné přejít z minulého času do přítomného).
K vytvoření napětí je vhodné použít zkrácení vět.
Jak napsat úvahu?
Úvaha obsahuje co nejvíce osobních myšlenek.
Spisovné vyjadřování.
Styl odborný, bez zabarvení – neutrální.
Nejprve se zamyslíme nad daným tématem a zapíšeme si základní myšlenky, o nichž chceme mluvit, na vedlejší papír a seřadíme si nápady tak, aby na sebe logicky navazovaly.
Na začátku je položena otázka a jsou definována slova.
Nesmí být napsaná příliš radikálně.
Problém se nezevšeobecňuje.
Obsahuje argumenty pro a proti.
Předkládáme vlastní myšlenky používáním výrazů: myslím si, dle mého názoru, podle mého názoru, domnívám se, řekl bych, věřím, že, osobně se přikláním k tomu nebo tomu apod.
Pokládání otázek.
Vyhnout se samoúčelným řečnickým otázkám a závěrům ve stylu: „Každý si na to musí udělat svůj názor.“
V závěru shrnutí základních myšlenek, k nimž úvaha směřovala.
Není nutné dojít k definitnímu závěru, může skončit otázkou.
Jak napsat dopis?
Dopis je buď soukromý nebo veřejný.
Uvádí se adresy (do počtu slov se nepočítají).
V textu je nutné se držet tématu a být spisovný.
Osobní a přivlastňovací zájmena se v dopise píší velkým písmenem (Ty, Tvůj, Vás, Váš).
Zdvořilé titulování adresáta (i na obálce): Pan, Paní, Slečna, MUDr. aj.
Struktura:
Úvod
Místo a datum
Místo se uvádí v 1. pádě a nepíše se za ním čárka.
Praha 20. 1. 2000
Oslovení na začátku dopisu
Neznáme-li příjemce, píšeme neutrálně „Vážená paní, vážený pane“ nebo „Vážení“.
Milý Petře! Vážená paní, Milí rodiče,
Počáteční obrat k adresátovi (po vykřičníku následuje slovo s velkým písmenem, po oslovení s čárkou slovo s malým písmenem).
Vlastní text, téma
Členění do odstavců.
Závěr
Zakoncovací závěrečná formule, přání, pozdrav, podpis, případně adresa odesílatele.
Osobní dopis
Slušný, neutrální (ani formální, ani neformální) jazyk.
Oficiální dopis
Obvykle píšeme někomu, koho neznáme nebo je nám nějakým způsobem nadřazený – musíme k němu chovat určitou míru respektu.
Bez emocí.
Lepší jsou kratší věty a kratší odstavce.
Jazyk by tedy měl být spisovný, jednoduchý a neutrální.
Žádost
Na konci je poděkování.
Součástí může být příloha (V příloze vám přikládám nominaci klubu Prague Tigers k této akci.).
Spisovná a neutrální – bez odborných termínů či zkratek.
Snaha být především přesný a srozumitelný.
Motivační dopis
Píšeme svému potenciálnímu zaměstnavateli, snažíme se ho motivovat, aby nám dal určitou práci.
Píšeme o tom, jak jsme skvělí a co jsme všechno (profesionálně) zažili, proč se pro tu práci hodíme apod.
Oslovujeme příjmením, případně titulem či funkcí (Vážený pane Nováku, Vážený pane doktore, Vážený pane řediteli).
Pokud nevíme, s kým máme tu čest, použijeme oslovení neutrální.
Odpovídáme na otázky, které by nám mohly být při pohovoru položeny (Proč se pro tu práci hodíte právě vy? Jaké zkušenosti vhodné pro pozici máte? Čím můžete být pro firmu přínosem?).
Vyzdvihujeme dobré vlastnosti a nezmiňujeme špatné.
Je vhodné zmínit, že známe a oceňujeme společnost, která pracovní místo nabízí (například že se nám líbil jejich stánek na veletrhu nebo že nás zaujala technologie, kterou používají).
A nakonec si napíšeme o setkání (Rád se s vámi setkám osobně. Kontaktujte mě kdykoliv na telefonním čísle XY nebo na e-mailu. S pozdravem...).
Spisovná a ideálně neutrální čeština.
Nepoužívat komplikovaná souvětí.
Jak napsat reportáž?
V reportáži se uplatňuje publicistický styl.
Musí konkrétně sdělit: KDE, KDY, KDO, PROČ, CO.
Může mít perex s: KDE, KDY, KDO, PROČ, CO.
Kromě KDE, KDY, KDO, PROČ, CO se jedná o subjektivní útvar.
Psáno z místa události – cílem je vyvolat názornou představu.
Kombinace prožitků a faktů.
Úkol: přenesení atmosféry (autorův osobní prožitek, emoce).
Je to dobré kromě zraku cílit i na další smysly (sluch, čich).
Popisný postup (základ).
Všímá si detailů a faktů, ke kterým se čtenář normálně nedostane.
Vyjádření osobních názorů (nemusí být objektivní, kritika ale musí být argumentována).
Zabarvená, hodnocení, slang, termíny.
Součástí je často rozhovor – přímá řeč.
Dotazovaný v něm může být nespisovný.
Reportér je ale vždy spisovný (pokládání otázek).
Vhodné jsou také reportáže s návštěvníky.
Časté využívání první osoby.
Většinou minulý čas (hlavně ho ale neměnit).
Rádio, TV – přítomný čas.
Žádoucí je závěr (konstatování určitého faktu nebo rekapitulace zjištěných informací).
Jak napsat zprávu?
Zpráva informuje o události, která už proběhla nebo probíhá.
V minulém čase.
Základ: CO, KDE, KDY, KDO.
Má zajímavý titulek.
Podtitulek – obsahuje stručné shrnutí informací na malé ploše.
Text zprávy – podává všechny podstatné informace.
Není subjektivní (neobsahuje názory autora), ale je .
Může obsahovat i přímou řeč.
Jsou zde ale jen odpovědi (bez otázek).
Neutrální jazyk, bez citového zabarvení.
Musí být spisovná a logicky správná.
Žádné slangy, cizí slova ani zkratky.
Závěr zprávy obsahuje hodnocení události (konstatovali, že akce se vydařila).
Jak napsat recenzi?
Recenze je subjektivní útvar.
Úvod
Čtenáři dílo představíme.
Předstíráme, že čtenář o díle nic neví.
Zmíníme autory, žánr, rok vydání, případně další důležité informace.
Jedná-li se o epické dílo – beletrii nebo film – shrneme základní dějovou linii.
Stať
Členění na kladné a záporné body.
Závěr:
Shrneme všechny podstatné myšlenky.
Výrazy jako „myslím si“, „zdá se mi“, „když to porovnám s“ a podobně.
Použití odborných termínů z oblasti recenzovaného díla.
Např. u filmu lze mluvit o střihu, hloubce ostrosti či o scénáři.
Jak napsat charakteristiku?
Charakteristika obsahuje logický popis z více pohledů.
Většinou 70 % povaha a 30 % vzhled (záleží ale na postavě).
Úvod:
Základní informace – kdo je, odkud je, kolik mu je apod.
Je vhodné začít vnější charakteristikou.
Vnější charakteristika
Barva vlasů a očí, účes, brýle.
Znaménko krásy, vrásky nebo pihy.
Vzhled, jaké oblečení nosí, nebo jaký má styl.
Materiály nebo vzory – pokud je má konkrétní osoba v oblibě a dává jim přednost.
Boty.
Vnitřní charakteristika
Charakter.
Jak se chová mezi svými blízkými a jak na veřejnosti?
Jaké má kladné a jaké záporné vlastnosti?
Zlozvyky?
Co ji rozladí nebo naopak nejvíce potěší?
Má nějakou fobii?
Je spíš introvert nebo extrovert?
Jaký má vztah ke svému zaměstnání?
Jak tráví volný čas?
Sportuje, má netradičního koníčka nebo hodně cestuje?
Jak probíhá její běžný den?
Vzpomínku či zkušenost, jak jste se poznali nebo kdy vám tato osoba pomohla.
Přímá řeč, například jak vás nejčastěji zdraví nebo oslovuje.
Závěr:
Shrnout nejdůležitější informace o postavě, vypíchnout její význam.
Barvitý a spisovný jazyk.
Nepoužívat cizí slova.
Pozor na přílišný výskyt sloves být, mít, dělat a spojek (a) + rád.
Lze použít i přirovnání (například ke všem dobře známé knižní postavě) a metafory.